pátek 13. listopadu 2015

Pět zrození

Doporučuji velmi vydařený dokument o stavu českého porodnictví, než jej ČT stáhne. Už se hovoří o nějakých žalobách a přtom je to korektně natočeno. Já ho teda celý probrečela, bylo mi těch matek líto, že ani netuší jak by mohly rodit.
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10408111009-cesky-zurnal/214562262600004-pet-zrozeni/

3 komentáře:

  1. Tak já jsem si dnes konečně vyšetřila čas se na to podívat ... a asi nemám sílu se k tomu moc vyjadřovat. Ano, je smutné, za jakých okolností se v některých porodnicích děti rodí. Ano, je krásné, když vše běží, jak má, a rodiče mohou strávit tu první hodinu společně s miminkem a na porod vzpomínat jako na krásný silný zážitek. Upřímně si ale myslím, že pro další rozvoj dítěte (ať už psychický či fyzický) jsou mnohem důležitější ty stovky a tisíce hodin následujících. A jak ty budou vypadat, to už je opravdu jen a jen na nás, rodičích.

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem si, přiznám se, čas nevyšetřila, ani to vlastně nemám v plánu. Asi bych si taky zabrečela, což mě ale moc nemotivuje. Na českém porodnictví se dá určitě ještě leccos zlepšovat, votom žádná. Na druhou stranu nemám ráda, když z podobných dokumentů vzniká dojem, že naše porodnictví (potažmo zdravotnictví) je hotové peklo na zemi. Já zažila porody ve dvou velkých pražských nemocnicích. V obou případech se mé 'úplně normální těhotenství' ve finále zvrtlo v akci se skalpelem v ruce. Nepochybuji o tom, že to bylo v obou případech nutné a věřím, že díky těmto zákrokům jsou tu oba kluci i já. Jináč, kdo ví. Jasně, nebyly na mě všechny sestry vlídné a klidně mohly. Ale ani nebyly zdaleka všechny sestry a doktoři nevlídní a jsem jim za to moc vděčná. A propó, k Janině komentáři: žádnou romantickou první hodinku jsem nezažila s žádným z mých synů, byla jsem na JIPce. Jonyho mi nosili 3 dny na kojení na po-operační, Jáchym byl týden v inkubátoru a ze začátku jsem si ho mohla pohladit jen otvorem v plexiskle. Nebylo to ideální, ale na našem vztahu to nic nezměnilo. Závěrem: možná, že by bylo dobré věnovat stejnou pozornost těm pozitivním příkladům a zkušenostem. Třeba by to pomohlo těm zaostalým případům ve zlepšení. Ve výchově dětí to aspoň tak funguje.

    OdpovědětVymazat
  3. Vidím to hodně podobně. Také znám ze svého okolí připady, kdy se bezproblémové těhotenství zvrtlo v životy ohrožující situaci a lékaři to zachránili. Myslím, že si obecně dostatečně neuvědomujeme tu zodpovědnost, kterou na sebe porodní asistentky a doktoři obecně berou. Zlepšovat je rozhodně co, ale na druhou stranu se toho už hodně zlepšilo. Já bych taky byla spíše za pozitivní motivaci ... dokument, který by naopak ukázal, co se kde zlepšilo, by možná spíš motivoval další porodníky ke změnám k lepšímu. Obávám se, že tenhle spíš spoustu porodníků vytočí ... a vytočený porodníky asi moc nechcem, ne?

    OdpovědětVymazat